Rozhodnutím grémia Věcí veřejných nejsem překvapen. Byl jsem trvalým a opakovaným oponentem ultimativních postupů a názorových kotrmelců, které v konečném důsledku dovedly stranu do izolace, rozštěpily poslanecký klub a zásadně zeslabily schopnost VV prosazovat své programové cíle.
Mrzí mne pouze způsob, který grémium strany zvolilo. Rozhodovat bez přítomnosti člena strany, jehož se vyloučení týká, bez projednání v krajské organizaci či místním klubu VV, to není dobrý ani demokratický postup.
Pro naplnění programových cílů, s nimiž jsem kandidoval a byl zvolen do poslanecké sněmovny, budu dál hledat co nejširší podporu, bez ohledu na členství ve straně VV.
Je všeobecně známo, že hlavním impulsem k mému vstupu do celostátní politiky byla snaha ochránit obyvatele podkrušnohorských měst a obcí (včetně mého rodného Litvínova) před dalším rozšiřováním povrchových uhelných velkolomů devastujících krajinu, hospodářství, zdraví i duše místních lidí. Až dosud se mi to dařilo – koalice a vláda se opakovaně zavázaly, že zachovají platné limity těžby hnědého uhlí a z horního zákona vyškrtnou totalitní vyvlastňovací paragrafy, které ohrožují domovy a vlastnická práva tisíců obyčejných lidí. Jsem zvyklý dokončit práci, kterou jsem rozdělal. Svoje další kroky ve sněmovně proto podřídím tomu, aby programové cíle, které jsme společně prosadili do Programového prohlášení vlády, byly naplněny. Nebyl jsem zvolen proto, abych likvidoval vládu, která plní to, co jsme jí s Věcmi veřejnými dali do vínku.
Jedná se především o legislativní zajištění územních limitů těžby uhlí, zamezení zneužívání sociálních dávek, snižování zadluženosti veřejných rozpočtů, boj s klientelismem, průhledné veřejné zakázky, odluku církví od státu či prosazení principů trvale udržitelného rozvoje do legislativy českého státu.
V současné chvíli nejsem rozhodnut, zda zůstanu ve sněmovně jako nezařazený nebo budu spolupracovat s některým poslaneckým klubem.
V Litvínově, 1.11.2012
Mgr. Milan Šťovíček, starosta města a poslanec Parlamentu ČR
Tak tohle jsou obyčejné plky. Limity stanovila v roce 92 vláda svým Nařízením. Takže parlament v tomto případe s tím nemá nic společného. Je však na snade zdali limity nejsou jen berlicka pro vás. Ve srovnání s problémy cele společnosti, které tato vláda absolutne není schopna vyřešit jsou limity v podstatě nicotna zalezitost. Takže pokud se na to podívám jako volič, který vám dal hlas, vidím vaše chování jako zradu na mě. Já, i ostatní, jsme vás volili hlavně pro to, ze jste slíbili potreni korupce a zlodejen ale vy to svým chováním a hlasováním zjevne podporujete.