Vyjádření k demonstraci hornických odborů skupiny Czech Coal
Je zcela zřejmé, že odborový předák Franta nehájí skutečné zájmy horníků, ale jen a pouze zájem vlastníků těžební společnosti na zvýšení ceny akcií firmy. V tomto směru s ním vedení firmy musí být určitě více než spokojeno, protože zadání plní velmi svědomitě.
Jak jinak si vysvětlit skutečnost, že těžební společnost propustila v letech 1993 – 2010 celkem 13.390 zaměstnanců MUS/Czech Coal. Odbory povětšinou mlčely. Nyní opakovaně demonstrují kvůli údajnému zániku cca 800 pracovních míst na velkolomu ČSA. A přitom je známo, že jen v Horním Jiřetíně dnes existuje srovnatelný počet pracovních míst a ta by zbouráním města skutečně zmizela.
Proč neřekne pan Franta, který to jako člen dozorčí rady těžební společnosti musí dobře vědět, že neexistuje přímá souvislost mezi těžbou a zachováním pracovních míst ve firmě? Od privatizace na přelomu let 1997 – 1998 do současnosti bylo propuštěno 62 % zaměstnanců (4.859), aniž by přitom došlo ke snížení objemu těžby (ta za uvedené období dokonce o cca 8 % stoupla).
Proč už dávno pan Franta nedohodl s vedením své firmy rozjezd nových podnikatelských aktivit, když je Czech Coal vlastníkem obrovských pozemků a disponuje miliardovými zisky? Vždyť platné usnesení vlády o limitech těžby a odpisu zásob uhlí za nimi je z roku 1991 a všichni zainteresovaní měli na přípravu již více než dvacet let.
Skutečně společný zájem všech lidí v našem kraji bez ohledu na to, zda pracují v hornictví či jinde je přece v tom, aby výnosy z vytěženého uhlí nemizely kdovíkam, ale zůstaly tam, kde se uhlí těží. Současná situace, kdy se z výnosu těžby odvádí nicotných 1,5% je nadále neudržitelná.
Štvát horníky proti lidem, kteří brání své domovy a svou budoucnost, považuji za nepřijatelné a krátkozraké. Vždycky budu stát na straně lidí, kteří tu chtějí žít a ne jen přežívat. Hájí své majetky proti bezuzdnému drancování, po němž už desítky let místním lidem zůstávají jen oči pro pláč.
Já jsem se tady narodil a celý život zde pracuji. Pocházím z hornické rodiny a nikdy jsem nebyl nepřítelem horníků, jejich práce si vážím. V Litvínově vyrůstají naše tři děti, mám v tomto kraji většinu příbuzných, přátel a známých. Právě proto jsem kandidoval do parlamentu, aby se tvář a budoucnost našeho kraje změnila k lepšímu a aby se už dál nebourala další města a obce. Se svými názory a postoji jsem se nikdy netajil a ani s nimi nekšeftuji. Nejsem zlatokop, který zdejší kraj a jeho občany vymačká jako citrón a potom jde hledat své zisky někam jinam.
Zastupuji ve sněmovně názor lidí, kteří nechtějí další likvidaci obcí kvůli těžbě. A na tom nezmění nic ani majitelé těžební společnosti, ani jejich placení přisluhovači.
V Litvínově, 31.10.2012
Mgr. Milan Šťovíček, starosta města a poslanec Parlamentu ČR
Na demonstraci se některé transparenty odvolávaly na děti horníků, které „nebudou mít co jíst“. Lidé, nesoucí tento transparent, si neuvědomují, že svým dětem tu nakonec v žádném případě nezanechají ta údajná pracovní místa o která tak srdnatě bojují, ale pokračováním těžby jim zanechají všechny stávající „vymoženosti“, jako je vysoká prašnost a vysokou hladinu hluku, nejen v bezprostřední blízkosti velkolomu a další „atrakce“. Bude dále pokračovat znehodnocování pozemků, na kterých nebude možné (ani po velmi nákladných a sporných rekultivacích) dlouhou dobu nic stavět, nelze ani nic pěstovat ani využít jako pastviny pro hospodářská zvířata. Tato těžební činnost, ukončí možnost využití rozsáhlých pozemků k opakovanému ekonomickému zhodnocení běžnou lidskou činností, jako je zemědělská či průmyslová výroba. Rád bych zdůraznil to opakovanou, protože vytěžit a odejít je pro tento region a jeho obyvatele to mnohem horší řešení.